České divadlo je mizerie kombinovaná s trapností. A přesto jej musíte mít rád
Jan Kolář
VLADIMÍR MORÁVEK je jednou z nejvýraznějších režijních osobností polistopadového divadla. Autorský režisér, jenž s dramatickým textem pracuje svobodně a do každého vkládá své vidění světa, často předloze navzdory. Pavel Kohout, který s ním spolupracoval na své adaptaci Cyrana v Divadle na Vinohradech, řekl, že se s divadlem oženil. A Vladimír mi potvrdil, že je to pravda. Málokdo popsal českou divadelní mapu jako on. Výjimečná divadelní éra v hradeckém Klicperově divadle, zmrtvýchvstání Husy na provázku, v níž byl několik sezon uměleckým šéfem, inscenace na nejrůznějších scénách, které vždy vzbudily rozruch, ať už v kladném, či záporném smyslu. Kromě toho natočil dva celovečerní filmy a ten první, Nuda v Brně, je v současné české filmové produkci stále na špici.

Vyrůstal jste v Bruntále. To byl tenkrát zapomenutý kout republiky a je vlastně trochu zapomenutý dodnes. Jaké to tam pro vás tenkrát bylo? Můj tatínek, aby ohromil maminku, se pokoušel někde sehnat krásný byt. Zkoušel to v Olomouci, v Hradci Králové, v Havířově… Jediná šance byl Bruntál. Takže jsme najednou bydleli v nádherném bytě, na stěnách obrazy Špály, Filly, Slavíčka, dědictví po mém dědečkovi, který byl lékařem. Bydlela v něm tři „Moravčátka“, šestileté, sedmileté, osmileté, a bála se...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty