Myslel jsem si, že zestárnu trochu později
Tomáš Šťástka
I v rámci naší alternativní scény vždy stál se svým „uměleckým gangem“ tak trochu mimo. Jako excentrický a originální solitér, který se nebojí pokoušet sebe, své herce a hlavně diváky. Jakub Čermák však nyní po dvaceti letech své Depresivní děti hibernuje, aby se mohl naplno věnovat uměleckému vedení jihočeské činohry. Říká, že nahotu a queer témata neplánuje a vlastně to nedělal nikdy, pokaždé to prý přirozeně vyplynulo.
V prosinci se uskutečnila „funerální konference“ ke konci Depresivních dětí. Znamená to tedy, že s vaším nástupem na post uměleckého šéfa činohry Jihočeského divadla soubor úplně končí? Ano. Rozhodl jsem se k tomu ale sám. Dostal jsem sice možnost, aby Depresivní děti a vedení činohry běžely souběžně, Martina Schlegelová mi jako ředitelka Jihočeského divadla nekladla žádné podmínky. Rozhodl jsem se ale jinak. Depresivní děti fungují dvacet let a to je opravdu dlouhá doba...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
