Celý život jsem prosycený hudbou a nejsem hudebník
Jana Soprová
JIŘÍHO ADÁMKA AUSTERLITZE jsem před lety poznala – ostatně jako spoustu dalších profesionálů – na festivalu amatérského divadla Jiráskův Hronov a jeho workshop mě okamžitě nadchl. Jeho profesní záběr je velmi široký – je autor, režisér a v určitém smyslu i skladatel. Má na kontě na šedesát inscenací ve velmi rozmanitých prostorách, od loutkových a dětských divadel přes experimentálně orientovaná divadla až po scény Národních divadel v Praze a Brně. A kromě toho jako pedagog působí na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, kde kdysi vystudoval režii. Na letošním festivalu …příští vlna/next wave… získal poctu jako Osobnost roku.
SOUČASNOST Máte právě za sebou dvě – různorodé – premiéry, Předřeč šelmy a Matko Boží, vyžeň Putina. Obě představení jsou k vidění v Alfredovi ve dvoře. Začněme tedy jimi. Předřeč vychází z autobiografické knížky Věřit v šelmy francouzské antropoložky Nastassji Martin. Čím konkrétně vás nejvíc inspirovala? Ta knížka je úžasná, navrhl jsem ji Petrovi, nadchl se pro ni, ale pracoval s ní jako s velmi volnou inspirací. Jako skladatel se rád pohybuje v abstraktních rovinách, nepracoval s příběhem, ale spíše s atmosférou a náznakem...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
