Vaše představení pro mě bylo velmi zajímavé nejen formou, ale i upřímností a autenticitou, s níž vyprávíte svůj příběh. Vzhledem k interaktivitě s publikem má prvky imerzivního divadla. Jak jste si tenhle tvar pojmenovali vy? To je vlastně na Západě známý formát tzv. classroom play, kdy se hraje ve třídách a počítá se se spoluúčastí diváků. I proto hraju v prostoru, který ze dvou stran obklopují židle, na kterých diváci sedí. Aby to bylo lehce přenositelné, mám všechny rekvizity v malém kufříku a přiznaně využívám třeba muziku z mobilu...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.