THOMAS OSTERMEIER 20. listopadu loňského roku převzal na pražské AMU čestný doktorát. V rámci mezinárodní konference Umění a věda, kterou škola uspořádala k 80. výročí své existence, měl i přednášku o svých režijních metodách. Pedagožka a teatroložka Jitka Goriaux, kterou s Thomasem pojí dlouholeté přátelství a je i autorkou jeho monografie, zařídila pro Divadelní noviny rozhovor. Rozhovor, o nějž jsem víckrát neúspěšně usilovala, třeba i na festivalu v Avignonu. Bylo to příjemné setkání. Mluvili jsme francouzsky a Thomas působil velmi sympaticky, měl výbornou náladu, pořád se usmíval, což je vidět i na fotografiích ze slavnostního ceremoniálu. Bylo znát, že pocty, jakých se mu v Praze dostalo, ho upřímně těší. Hovořil o svých slavných inscenacích, ale třeba i o tom, že v mládí měl těžké konflikty s otcem. Je to rodilý Bavorák z Landshutu a hned jsme se shodli, že Bavoráci a Češi mají podobnou mentalitu. Bavili jsme se i o jeho francouzském působení a návratech do Avignonu, o berlínské Schaubühne, o tom, že měl vždycky rád punk a že si nejlépe vyčistí hlavu při běhání. A také o politice a strachu z budoucnosti.