Rozhovory

Viktor Bodó: Byl jsem fanatik a maximalista

Veronika Bednářová

Rozhovor s režisérem, jehož tvorba bývá přirovnávána k filmovým vizím Quentina Tarantina či Davida Lynche, odhaluje zákulisí svého originálního přístupu k divadlu. Mluví o tom, jak ho formoval film, proč dal přednost režii před herectvím i jak vznikala jeho pražská inscenace Hedy Gablerové. Otevřeně popisuje vlastní tvůrčí krize, hledání autenticity i to, proč je pro něj důležitější společná cesta než výsledný tvar představení.

Viktor Bodó: Ani Heda Gablerová, ani jiné realistické dílo mě dlouhou dobu nezajímaly a ženské příběhy mě z nějakého důvodu přitahovaly jen málo.
Foto: Zdeněk Sokol

Jste na přezdívku „Quentin Tarantino současného světového divadla“ stále hrdý? Tarantino je velmi významný filmový režisér a scenárista, který určil, nebo dokonce změnil pohled na film nejen mně, ale hned několika generacím. Mě v zásadě vždy inspirovaly spíše filmy než jiná divadelní představení. Věnoval jsem velkou péči tomu, aby scénický obraz – tedy světlo, zvuk, výprava, hudba – jako společné dílo vytvořené více tvůrci a také scénické použití rychlých střihů jako dramaturgického prostředku byly určující součástí vyprávění příběhu...

Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.

Chci předplatné

10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory

E-shop Divadelních novin
Divadelní noviny

Přihlášení