Michal Hába: Divadlo se má profilovat, i když to v Česku není zvykem
Marcela Magdová
Michala Hábu nelze v posledních letech v českém divadle přehlédnout. Spolu s ním totiž do inscenačního procesu vstupuje strejda Brecht, jak familiárně označuje propagátora epického divadla, a všechna moc imaginace, kterou se snaží stimulovat domácí publikum, svázané stereotypy a konvencemi. Jeho aktuální misí je umělecké formování ústeckého Činoherního studia, kam vtrhl s názorovou radikalitou sobě vlastní.
Ústeckým angažmá jsi vstoupil do zřizované instituce, většinu svých inscenací, zejména těch oceňovaných, jsi přitom vytvořil v nezávislém divadle. Co ti tato změna přinesla? Spíš by se dalo říct, že jsem dosud stál rozkročen mezi zřizovanou a nezřizovanou scénou. Na zřizovaných scénách jsem se pohyboval jako hostující režisér, tudíž bez odpovědnosti za celkové fungování instituce, ale s možností s odstupem pozorovat, co funguje a co ne. V tomhle smyslu jsem své působení v kamenných divadlech, které jsem na rozdíl od působení v nezávislém divadle mohl považovat za svoji obživu, bral jako přípravu na svůj možný vstup do vedení divadelní instituce či prostě jakékoli možné péče o divadlo jako instituci...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty a seniory
