Zprávy
Střípky z historie i současnosti Klicperova divadla
Jana Soprová
Jistě nepřekvapí, že historie Klicperova divadla v Hradci Králové sahá až do 19.století a počáteční snahy o divadlo, které bude hrát v českém jazyce, jsou spojeny přímo se slavným dramatikem té doby, profesorem hradeckého gymnázia Václavem Klimentem Klicperou.
Klicperovo divadlo
- První české divadlo v Hradci Králové bylo pochopitelně amatérské. Vzniklo v hostinci U zlatého orla a už v polovině 19. století zažilo dobu rozkvětu. V roce 1868 byla v Hradci založena Jednota divadelních ochotníků, kteří prosazovali myšlenku na výstavbu samostatné divadelní budovy. Nicméně k zásadnímu posunu došlo až v roce 1882, kdy zdejší zastupitelstvo rozhodlo o vybudování městského divadla. Už tehdy neslo název Klicperovo. Bylo otevřeno v březnu 1885 Klicperovou hrou Eliška Přemyslovna a Smetanovou operou Hubička.
- Už rok po otevření divadla se ve zdivu objevily trhliny a budova musela být kompletně rekonstruována. Poté divadlo vydrželo déle a další rekonstrukce proběhly v letech 1910, 1927 a 1949, kdy zde začal působit profesionální soubor. Další rekonstrukce se dočkalo až v devadesátých letech 20. století.
- V průběhu doby se proměňoval název divadla. V letech 1949–1961 to bylo Krajské oblastní divadlo Hradec Králové (začal tu fungovat profesionální soubor a první premiérou byla M. D. Rettigová Aloise Jiráska). V letech 1961–1968 a znovu 1971–1990 byla instituce přejmenována na Divadlo Vítězného února, v mezidobí 1968–1971 a od roku 1990 se vrátilo k názvu Klicperovo divadlo.
- Navzdory svému názvu hrdě se hlásícímu – stejně jako celý „rudý“ region – k socialismu zažilo divadlo několik zajímavých tvůrčích období. Nejprve za působení Milana Páska (1954–1967), který posunul směřování divadla k současným autorům (mimo jiné Dürrenmatt: Návštěva staré dámy, 1964; Kundera: Totální kuropění, 1965; Rejnuš, Renč: Jed z Elsinoru; Hochhuth: Náměstek, 1966), ale i k netradičnímu využití prostoru (eliptické a kruhové hrací plochy mezi publikem pro Shakespearova Romea a Julii, 1961; vysunutá předscéna pro Hamleta, 1959, a Arbuzovovu Irkutskou historii, 1960).
- Samostatnou kapitolou bylo zdejší tvůrčí období Jana Grossmana (1980–1982), který zde vytvořil v týmu s dramaturgy Miloslavem Klímou a Marií Bokovou několik pozoruhodných inscenací a do jehož týmu v roce 1981 přibyl ještě režisér Miroslav Krobot. Právě v této době ve spojení s týmem loutkového Divadla Drak (dramaturg Jan Dvořák, režisér Josef Krofta, výtvarník Petr Matásek) vytvořili Studio Beseda.
- V roce 1990 nastoupil jako ředitel Ladislav Zeman, za jehož působení na sebe Klicperovo divadlo znovu přitáhlo pozornost. Od devadesátých let se pravidelně hraje na velké scéně, v Besedě a na komorní scéně V podkroví (otevřena 1996).
- Uměleckými šéfy tu od devadesátých let minulého století byli Michael Tarant (1994–1996), Vladimír Morávek (1996–2005), Ivo Krobot (2005–2007), David Drábek (2008–2017), Jana Slouková (2017–2019) a od roku 2019 Pavel Khek.
- Nejvíce v paměti utkvěly „divoké“ tvůrčí éry Vladimíra Morávka a Davida Drábka, kteří svými inscenačními (a autorskými počiny) dokázali přilákat výraznou pozornost kritiky i diváků. Morávek v devadesátých letech upoutal pozornost především razantními autorskými interpretacemi klasiky (mimo jiné Preissová: Její její pastorkyňa, 1996; William Shakespeare & Julie & Romeo & Julie; Tyl: Strakonický dudák, 1997; Mrštíkové: Maryša, 1999), ale i uváděním původních her (například Pitínský: Buldočina, 1995 – součást cyklu Noci antilop; Raspová, Pivovar: Nezdárný syn, 1997; Krejčí: Hrabě Pálfy; Pitínský: Betlém, 1997; Lagronová: Antilopa, 1998). David Drábek zaujal především svými původními hrami, které sám režíroval (Ještěři, 2009; Náměstí bratří Mašínů, 2009; Jedlíci čokolády, 2011; Koule, 2012; Velká mořská víla, 2014; Český les, 2015; a další). V loňském roce se David Drábek vrátil s premiérou hry Brokolice na Marsu, která je symbolickým pokračováním Jedlíků čokolády a Velké mořské víly.
- V roce 1995 Klicperovo divadlo iniciovalo zrod festivalu Divadlo evropských regionů (nyní Mezinárodní divadelní festival Regiony) a od roku 2004 festival Čekání na Václava, který symbolicky startuje sezonu. Je to měsíční akce orámovaná dvěma Dny české státnosti – 28. zářím (Den české státnosti) a 28. říjnem (Den vzniku samostatného československého státu), která prezentuje to nejzajímavější z repertoáru malých scén České republiky.
- Současný umělecký šéf Pavel Khek si rokem nástupu vytáhl Černého Petra v podobě covidové pandemie, během níž tvůrci museli vymýšlet nové způsoby, jak se přiblížit divákům v době omezených možností normálního repertoárového hraní. Mezi zajímavé projekty divadla té doby patřily streamy Podkroví Live, podcastový pořad POT&LESK, videovhledy do zákulisí Klicperovy minuty, živé koncerty na terase Klicperova divadla či open air představení v prostoru broumovského kláštera.
- Divadlo pravidelně spolupracuje s celou řadou režisérů (Michal Hába, Jan Holec, Adam Svozil, Diana Šoltýsová, Ondřej Štefaňák, Tomáš Dianiška, Martin Satoranský, Tomáš Ráliš).
- Pestrý repertoár nabízí jak klasiku v moderním provedení, tak adaptace literárních děl (Přes kosti mrtvých, Prašina, Hana). Setkáváme se tu jak s českými premiérami současných zahraničních autorů (La Bute, Wade, Macmillan), tak se světovými premiérami původních českých děl (Pýcha, Rudiš: Oslava; Dianiška: Tělo tajné agentky; Ráliš: Vyhubyt, Slučitelné díly).
