Dvakrát zrazené a opuštěné – zborcení legendy Divadla za branou
Jana Soprová
Kdysi sladký pocit nenadálé svobody a neomezených možností po sametové revoluci v roce 1989 už od devadesátých let začal hořknout. Ne všechno bylo tak, jak by si mnozí představovali. Ano, přišel čas mnoha možností a otevřených dveří, konec cenzury a všelijakých tabu, nicméně nastal diktát jiného typu. A to ten, který je v kapitalismu (nejen raném) v podstatě nejdůležitějším kritériem – diktát finanční a s ním stále naléhavější otázka: Vyplatí se to?
Pokud jde o kulturu, ta se nevyplatí v podstatě nikdy. Vždy potřebuje finanční injekce. U divadla tím spíš. Dnes se financuje z různých zdrojů, sponzoring se už naučily různé firmy. Nicméně dodnes panují kritéria být alespoň částečně soběstační. Je to neustálý boj: většina souborů – kromě těch několika šťastných, které zůstaly příspěvkovými organizacemi – nemá nikdy jistotu, zda bude mít peníze na provoz, o honorářích pro umělce ani nemluvě...
Článek je placený.
Užijte si Divadelní noviny naplno a kupte si předplatné nebo se přihlaste.
Chci předplatné
10 čísel časopisu přímo do vaší schránky
Přístup ke všem článkům Online
Koupit jedno číslo na zkoušku
Slevy pro studenty
