V červenci tohoto roku zemřel Claus Peymann, jeden z nejvýznamnějších německojazyčných divadelníků posledních šedesáti let. Odchází s ním obrovská éra tzv. osmašedesátníků čili divadla, které má probouzet utopie, společenské kontroverze, uvádět současnou dramatiku a dobové interpretace klasických textů založené na charakterech a osobnostech velkých herců, to vše v odvážném a elegantním scénografickém řešení. S Peymannem odchází představitel generace divadelníků a publika, které divadlem žily a užívaly si středu pozornosti a mediálních skandálů. Tato generace milovala svého dinosaura, který se personifikoval do zarputilého bojovníka a figury rozevlátého umělce, občas i tyrana, jenž si nebere servítky. Ostatně pro svůj obrovský úspěch, odvahu artikulovat nepříjemná stanoviska, nulový oportunismus a trvalý vzdor byl také označován za „papeže“ německé scény.