Satoranský si soukromí obvykle chrání, zde je jeho zdrženlivost – pod taktovkou režiséra Ondřeje Kepky – částečně překonána. Výsledkem je hodnověrný vzpomínkový portrét, prostoupený unikátními záběry a fotografiemi z rodinného archivu i ze současnosti.

Ondřej Kepka využívá dlouholetého přátelství s pětaosmdesátiletým Satoranským k tomu, aby odhalil osobnost herce, který se na jevišti i před kamerou systematicky staví do služeb role, nikoli sebe sama – a ano, kromě neviděných záběrů z Divadla na Vinohradech, kde Satoranský od roku 1966 bez přestávky hraje, je tu samozřejmě i připomenutí legendárních Krkonošských pohádek Věry Jordánové, současné zamyšlení nad Dietlovým a Sokolovského seriálem ze 70. let Nejmladší z rodu Hamrů nebo návštěva Klatov, kde se natáčela ikonická kriminální Policie Modrava Jaroslava Soukupa.

Dokument, v němž vystupují namátkou Satoranského spolužák z ročníku DAMU Petr Kostka a či kolegové Jaromír Hanzlík, Jan Přeučil, Růžena Merunková, Soňa Norisová a na archivních záběrech Vlastimil Brodský či mladičký Jan Kodet, nezahlcuje životopisnými detaily. Nabízí klidné, kultivované tempo: celkově jde o příjemný film pro širší publikum, nejen pro pamětníky, který zprostředkovává 75minutové setkání s člověkem, povaha jehož práce výrazně ovlivnila velké pražské městské divadlo a zanechala v české kultuře jasnou stopu; je záslužné, že je zachycen v celovečerním dokumentu.