Divadlo politizace
Příběh z Tisíce a jedné noci a politická satira se potkávají ve hře Saadallaha Wannouse. Pro letošní ročník festivalu sáhl neformální divadelní spolek studentů a absolventů oboru arabistika zvaný Arabské nedivadlo po hře syrského dramatika a novináře Saadallaha Wannouse Králem je vždy král (Al-Malik huwa al-malik).
Divadlo v Praze usazeného Palestince Husama Abeda Dafa Puppet Theatre uvedlo v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí alegorický příběh o ztrátě domova, svých blízkých, o putování a nových nadějích Útěk. Na snímku herečka Réka Deák s ústředními loutkami otce a jeho syna, ještě v bezpečí domova. Za chvíli však začne válka, jež je vyžene do emigrace FOTO IRENA VODÁKOVÁ
Saadallah Wannous (1941–1997) se narodil ve vesnici nedaleko syrského města Homs. Vystudoval žurnalistiku v Káhiře a později i divadlo v Paříži. Své první divadelní hry, převážně jednoaktovky, začal psát počátkem šedesátých let, zlomovou se však pro něj – podobně jako pro další arabské umělce a intelektuály – ukázala porážka arabských států v tzv. šestidenní válce v roce 1967. Na Arabském festivalu divadelních umění, o jehož pořádání v Damašku v roce 1969 se zasadil, představil myšlenku „divadla politizace“, které by povzbuzovalo lidi k účasti na diskusích o politických a sociálních otázkách, k rozlišování faktů od propagandy.
V důsledku neutěšeného politického vývoje se v osmdesátých letech autorsky na deset let odmlčel, k psaní se však znovu vrátil v roce 1989 a psal až do své smrti v roce 1997.
Podílel se na založení Vysokého institutu pro divadelní umění v Damašku a byl dlouholetým šéfredaktorem časopisu Život divadla, který založil. V roce 1996 byl jako první arabský autor požádán, aby připravil poselství ke Světovému dni divadla. Hra Králem je král byla napsána v roce 1977. Je typickou představitelkou „divadla politizace“.
Příběh odkazuje na vyprávění z Tisíce a jedné noci, kde se kupec stane na jeden den chalífou. I ve Wannousově hře se setkáváme s Abú Azzou, zhrzeným a poblázněným zkrachovalým kupcem, který s láhví v ruce sní, jak se stane vládcem a pomstí se všem svým nepřátelům. Objevuje se také znuděný král, jenž se pro své pobavení rozhodne dosadit nic netušícího Abú Azzu na jeden den na královský trůn. Krále však dělá plášť a koruna… a Abú Azza se do své role vžije víc, než si král dovedl představit…
Politicko-satirická stránka textu je podtržena formálním zpracováním. Hra je napsána (a inscenována) jako divadlo na divadle, hra uvnitř hry. Království je fiktivní, příběh je iluze, jak je divákům opakovaně připomínáno…
Soupeření, nebo snad lépe přetlačování, mezi dvěma hlavními protivníky, prostými lidmi na straně jedné a vládnoucími vrstvami na straně druhé, je však velmi reálné. Dění na scéně provází (a snad i řídí) dvě zdánlivě okrajové postavy, Záhid a Ubajd, reprezentující sen o spravedlivější společnosti. Jsou ale stále zaneprázdněni debatami o nutnosti vlastního utajení a čekání na ten správný okamžik…
V podání Arabského nedivadla byla hra mírně zkrácena a zcivilněna. Tvůrci ale zachovali časové a místní umístění kamsi do neurčitého arabského středověku, čímž se prokázala nadčasovost příběhu i textu. K dokreslení místa a doby byla použita hudba, kterou pro tuto příležitost složil v Praze žijící syrský zpěvák a hudebník zaměřující se na arabskou hudbu Marwan Alsolaiman.
Michala Lvová, arabistka
Komentáře k článku: Divadlo politizace
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
