Jiří Jelínek
Jo a výtvarný umění
V Chocni na zámku má krásnou výstavu Hanka Voříšková. Jmenuje se Panáčci a název nelže. Jsou tam a je jich tam spousta. Kdo zná Obrázky, knížky a divadla H. V. ten ví, o čem mluvím. Kdo né, tomu doporučuju Hančino minutové představení pro jednoho diváka Gronská písnička – chvilka, kdy chce jeden člověk-“herec“ jednomu divákovi prostě jen něco říct. Takhle asi v historii vzniklo divadlo.
Jo a v Minoru na stěnách výstavního prostoru v pasáži jsou malby Zuzky Vítkové. Panáček, co má místo močáku vodovod, nebo jiný místo srdce činelky. Krása.
Tyhle dvě holko-ženy jsou nejspíš astrální dvojčata
Jo a mám rád, když uprostřed procházky v lese potkáte neinzerovanou sochu, třeba pětimetrový prst, neznáte autora ani záměr. A je to skvělý… Líbí se mi sochy v krajině v Roškopově.
Jo a komiksy
Když se potká text s grafikou, je to úplný zážitek. Třeba Cyril Pedrosa: Tři stíny, protože to má napětí jak osm Dostojevských. Nebo Liniers: Macanudo, protože to má vtip, jak by jej vymyslel snad jen Woody Allen. A taky Jaromír Plachý: Krychle a Koule, protože to je tak vtipně jímavý, že… Nebo Anin duch Very Brosgolové. První, co si na obálce přečtete, je Mistrovské dílo! – Neil Gaiman. Řeknete si, nová knížka od Gaimana. Ale to on jen říká, že je to mistrovské dílo. Jméno autorky se krčí dole v růžku… Jo ale mistrovské dílo to je.
Jo a knížky
Anebo nedávno jsem si chtěl přečíst nějaký seriozní životopis Jaroslava Haška, moc mě zajímá. A našel jsem jen veselé historky ze života humoristy… Jo a druhý den ve výloze knížka Radko Pytlík: Toulavé house. Vřele doporučuju. Skvělé čtení o největším opilci, bohémovi, nesnesitelném člověku a určitě geniovi. A hlavně o Češích, co nebudou brát vážně nějakýho srandistu, protože dělat zábavu je přece sranda.
Jo a divadlo
Nejsilnější divadelní zážitek léta: festival Ejhle loutka. Johana Vaňousová a comp. jej pořádají v Žamberku na konci srpna. Ze začátku tam myslím hráli spolužáci spolužákům, a teď dokonce i Žamberští uznali, že jít se podívat, jak někdo hraje loutkama, může být zážitek. Výživná záležitost! Tak moc výživná, že Michal Dalecký se přecpal tak, že nebyl schopen hrát. Svoje Plyšové porno pak naštěstí předvedl… jako třešničku na dortu.
Festivalů se směšným rozpočtem a maximálním zážitkem je dost. Třeba Ašlerky v Aši. Nebo před dvěma roky v Brně na Kociance uspořádali tamní nadšenci festival Dobrý den Kocianko, kde hráli místní plus snad všechna brněnská nezávislá divadla a spolky včetně kapel, jako jsou Ty syčáci nebo Květy, a celé to stálo opravdu pouze tisíce. A nedaleko se ve stejný čas konal honosný milionový festival Divadelní svět Brno. Rozdíl byl zásadní. Vedle nadšení a energie nabubřelost a okázalost. A letos? Na Kocianku nezbyly ani ty malé peníze. Na Svět se ještě nějakej ten milion našel…
Jo a Nenápadný půvab buržoazie v Redutě, ten mě nadchnul. Moderní groteska, jak má být. Dost vtipná na to, aby mohla být dost krutá.
Jo a hudba
Hmm… Klukoviny. Hmm… To je kapela, co když jim vyjde CD, jdu a koupím si ho bez váhání. Nebo když chci přísun energie, tak si poslechnu Vypsanou Fixu. Jo a tohle léto jsem si objevil kapelu Jananas. Není mnoho skupin u nás s tak vtipnýma, jazykově hravýma a vostrejma textama. Třeba v písni Model: Popíjí pouze zelené té / Nečetl v Elle, nikdy nečetl v Elle / Žádný z článků o bodu G / Nejradši má své vlastní ze všech těl /…/ Netuší proto, když na svou dívku sahá, / že chce-li být na G, nejdřív musí být na há / že jinak bude muset místo géčka / dívat se na Óčko a vzdychat u Péčka…
Jo a film
Jo a na Divadelní Nitře jsem narazil na projekci ve stavební buňce. Promítali film Marka Šulíka a Jany Bučkové Zvonky šťastia. Dokument z romské vesničky, kde se její občané rozhodnou nazpívat poctu svým idolům Karlu Gottovi a Daře Rolins. Obdivně píseň přetextují, natočí klip a pošlou jim ho. Co se pak děje… No, už dlouho jsem se takhle neprosmál. Když pak na kameru hrdinové dokumentu posílají vzkaz svým bohům o tom, co je pro ně štěstí, řekla divačka přede mnou: Kam se hrabe Čechov…
Na závěr mých prázdninových a poprázdninových cest ještě jeden film: Až vyjde měsíc Američana Wes Andersona… Ten budete milovat jak medvídka Pů! Teď bych měl to tvrzení zas nějak vysvětlovat. Ale to nejde, dá se pouze vidět a… Je to tak vtipný a dojemný a výtvarný… Ach… jo.
Komentáře k článku: Jiří Jelínek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
