Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 349)
Frantu Kocourka jsem znal, nejeden štouchanec od něj obdržel, jeho poslední železa jsem uschoval a po jeho náhlém skonu na památnou zeď Studia Marta zavěsil… Nemohl jsem tedy nyní u křtu knížky zasvěcené Frantovu bujnému životu chybět.
Do brněnské pasáže Alfa proudily skupinky lidí. Ženíškovo knihkupectví se nacházelo ve stavu obležení. Na maličkém pódiu starší pánové ladili kytary, televizní režisér v. v. Karel Fuksa hleděl do papíru, chystal si „řeč“, vlasatý autor Jiří Vondrák poletoval mezi davem pamětníků jako motýlek, herec Mirek Donutil seděl u stolku, udílel autogramy, prodavačky čile prodávaly svazky tiskařinou vonících knížek o Frantovi Kocourkovi a majitel knihkupectví Michal Ženíšek se usmíval.
Jeden z prvních brněnských diskžokejů Jindřich Eliáš oslovil houf nedočkavců zapomínaným pozdravem „oltecu“: Ahoj jak „sviňa“!
Radek Rettegy a Waldemar Plch zpívali Frantovi do nebe, Karel Fuksa vzpomínal na Frantovu maminku, Franta Bartl hrál na alt saxofon a z úst spíkra Eliáše vypadlo slůvko „lupat“.
Bylo mi jako kdysi strašně dávno ve foyeru Domu umění. Mezi diváky se prodíral Franta Kocourek v mourovatém pláštíku a s odhaleným poprsím. Prsty jeho rukou vystřelovaly znaky vítězství. Viktorky. Uličku mu klestil Franta Jemelka. Namísto obvyklého, prosím, uvolněte cestičku, vykřikoval: Lupat, lupat, lupat… Diváci se smáli…
Ale to už Honza Žanek Hlaváček vysvětloval, že „Kocórek“ byl osvětovým šiřitelem „plotňácké“ mluvy, čili „hantecu“. A pak zavrzaly „gajgle“, housličky. Ty měl Franta rád. O komínských hodech, navléknut do babských šatů, roztáčel pod májů v doprovodu jejich trylkování krojované chasníky… Na pódium se vyšvihl Franta Šebela, silák, jako by Kocourkovi z oka vypadlý. Ohýbal železnou tyč a z pásu plechu roloval ptáka kolibříka…
Zamlžil se mi zrak a rozostřilo vidění…
Stál jsem v rozestavěné Martě. Z nebes padal déšť. Škola ztratila odvahu pokračovat v její rekonstrukci. Peněz nebylo. Tloukl jsem zoufale mokrou pěstí do vlhnoucích zdí. Franta jako anděl mi položil ruku na rameno: Jardo, neboj, ty tu chalupu dostavíš. Budou tady festivaly. „Komedoši“ z celého světa sem budou jezdit…
Když se mi poněkud rozmlžilo, uviděl jsem, jak Kocourkův kamarád, herec Mirek Donutil spolu s autorem Jiřím Vondrákem, se silákem Frantou Šebelou a spíkrem Jindrou Eliášem polévají šampusem nové knížky…
V Alfa pasáži vystoupala teplota k bodu plážového parna.
Zamyšlený jsem se vláčel svažující ulicí Kobližnou. U bývalého Baťova prodejního domu na mě vystartoval stín Franty Kocourka. Položil přede mne na zem čepici, vzal mě do náručí a volal: Lidičky, kókéte, toto je náš šéf, co už šéfem není…
Od Mahenova divadla vál větřík, drátěné sousoší žárovek se chichotalo. Mně však do smíchu nebylo… Zrovna jako tehdy, před třiceti osmi lety, kdy mě František vystavoval na odiv v dobráckém sevření.
Brno – Komín, 13. 6. 2018
Jiří Vondrák: Franta Kocourek – král železa a srandy. Křest knihy v úterý 12. června 2018 v brněnském Knihkupectví Michala Ženíška v Alfa pasáži (Poštovská 4) v Brně.
O knize:
Silák, gladiátor, srandista, herec, uhlař a legenda už za svého života… Mnozí jsou dodnes přesvědčeni, že Franta Kocourek byl jen mýtus. Ale opak je pravdou… Franta Kocourek byl od šedesátých let až do své předčasné smrti v roce 1991 velmi živou osobností, která svými kousky bavila lidi v Brně i v celé republice.
Jeho pověst a slávu založily jednak jeho gladiátorské výkony, kterými navazoval na prvorepublikové pouťové siláky a taky v nebývalé míře jeho kolega z Divadla na provázku a kamarád Miroslav Donutil, který skvělým způsobem vyprávěl historky z jeho bohémského života.
V knize životního příběhu této legendy Franta Kocourek – Král železa a smíchu vypráví autor Jiří Vondrák, který se s Frantou Kocourkem osobně dobře znal, desítky historek a vzpomínek jeho kamarádů – od Bolka Polívky, přes Miroslava Donutila, Arnošta Goldflama nebo Jiřího Pechy až po jeho blízké z oblasti sportu, zábavy i soukromí.
Kniha je na 360 stranách bohatě ilustrována dobovými fotografiemi a archiváliemi.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 349)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)