Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Němčina v Praze (No. 6)
Hlavní programový set 27. ročníku PDFNJ završila v neděli 4. prosince v Divadle pod Palmovkou inscenace berlínského divadla Maxima Gorkého Slippery Slope. V souladu s pověstí etnicky pestré kumpanie, jež se dlouhodobě profiluje coby ideově nekompromisní, sociálně kritická a formálně progresivní, zaznamenala i jejich nejčerstvější pražská prezentace řadu protichůdných ohlasů.
Režisérka Yael Ronen, skladatel Shlomi Shaban a herecký soubor se ve Slippery Slope s chutí pouštějí do touhy po jednoduchých pravdách a do manipulativního potenciálu dobré strategie vyprávění – naštvaná hudební revue o umění a moci v postfaktické společnosti. Foto: Ute Langkafel MAIFOTO
Téma je žhavě aktuální; úzká souvislost umění, respektive (pop)kultury, zneužívání moci a svévolné manipulace zdánlivě jednoznačnými fakty. Tvůrčí tým, sugestivně vedený původem izraelskou režisérkou Yael Ronen, formálně vychází z blyštivé poetiky muzikálových revue. Pod efektním vizuálem, jenž jednoznačně evokuje komorní variantu Ein Kessel Buntes, je ovšem veden rafinovaný útok na řadu současných společenských nešvarů a traumat.
Scénografickou dominantou je titulní nakloněná rovina, na níž se postupně ocitají bohatě okostýmovaní stěžejní aktéři hry, jejíž dějový rámec nikoli náhodou připomíná žánrovou klasiku Zrodila se hvězda (A Star is Born), divoce ironicky kříženou s Kurosawovým Rašómonem. Na místo přímočaré vyprávěnky o tragickém rozpadu jednoho vztahu, v němž se fatálním způsobem nerozlučitelně mísí přitažlivost profesní i soukromá, však dostáváme sarkastickou lekci o zhoubných aspektech cancel kultury, kreativním nakládání s pravdou, a v neposlední řadě o #metoo jako vynikajícím obchodním artiklu. Zdánlivý nesoulad povrchně atraktivního obalu s apelativním obsahem vytváří exkluzivní třaskavou směs, v níž není těžké se ztratit. Ostatně jako v dnešní, názory i generačně rozstřelené společnosti.
Zdrcující a komplexně funkční finiš rozporuplného ročníku, v němž dramaturgie festivalu dala jasně najevo, že se ani ve složitých dobách nehodlá zříkat podvratného žonglování s lehkými žánry, politického apelu či sázek na nejistotu. Děkuji za něj!
///
Komentáře k článku: Němčina v Praze (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
