Petr Boháč: Macbetin je divadelní esej
Vaší doménou je pohybové, fyzické divadlo. Politického tématu v širším slova smyslu jste se zatím dotkl pouze jednou – inscenací nahrávek Věry Ježkové ČEZko forever. Co vás přimělo k tomu, že jste si za inspiraci nové inscenace s názvem Macbetin vybral politika – Vladimira Putina?
Kdybych žil v jiném kontextu než středoevropském, určitě bych si vybral jiného politika. Ale já žiju tady a ve sféře vlivu ruské politiky. Chtě nechtě se ocitáme ve sféře vlivu někoho, kdo plíživě a nenápadně dělá vše proto, aby změnil hranice našeho světa. Nechtěl jsem dělat představení o Putinovi. Nemám dostatek informací, abych mohl jen na to pomyslet. Chtěl jsem vytvořit prostředí, v němž budu moci pitvat dva fenomény: ironii a manipulaci.
V čem spočívá „divadelnost“ Putinovy persony?
Právě v těchto dvou fenoménech. Pro sebe jsem si dramaturgii tohoto představení definoval příměrem, že putinovské téma je kámen, který vhazuji do stojatých vod Shakespearova textu. Od začátku do konce se snažím tvořit ironické až sarkastické obrazy. A Putin a jeho persona tomu dávají netušené možnosti. Já o Putinovi nechci říci nic než to, že není nic než člověk z masa a kostí, což ruskou optikou není tak zcela samozřejmé. A na druhou stranu se snažím zviditelnit manipulaci, počínaje manipulací s divákem, s historickou realitou, s informacemi, s postavami. A jako manipulátor je Putin nepřekonatelný, nedostižný fenomén.
V Macbetinovi hrají stejní herci jako v ČEZko forever – Jindřiška Křivánková a Jiří Štrébl. Mají ty dvě inscenace ještě něco společného?
Myslím si, že vůbec nic. ČEZko forever bylo politické docu-drama. Vladimir Macbetin je divadelní esej o manipulaci a ironii. Kdo viděl ČEZko forever a bude se dívat na Vladimira Macbetina stejnou optikou, tak se zákonitě s představením mine.
Macbeth je slaboch podléhající ženě, která vycítí jeho ctižádost – je tento motiv pro Macbetina také klíčový? V čem vidíte paralelu mezi shakespearovskou postavou a Vladimirem Putinem?
Já si nemyslím, že Macbeth je slaboch. Naopak. Je to rek vyhrávající války. Ambiciózní nemorální člověk. Slyší jen to, co potřebuje slyšet. A pochyby má jen proto, aby nakonec demonstroval sílu. Ale nevědomí nelze ovlivnit, nelze je zmanipulovat. Proto vidí duchy. To je slabina Macbetha. Pro Vladimira Macbetina je přítomná žena velmi důležitá. Samozřejmě u samotného Putina se neví, jestli takový někdo neexistuje, ale u Nečase se to také nevědělo. Důležité je to, že díky ženskému elementu mohu rozehrávat mikrodrama, v němž hlavní roli hraje manipulace. V tomto případě se jedná o vztahovou manipulaci pomocí submisivních a dominantních praktik. Ale to vše se snažím přenést do jiného kontextu a snad je to dobře viditelné například ve scéně ve smoking roomu, kde nechávám vedle sebe stát obrazy sexuálních praktik a obrazy kyjevského Majdanu. A jsme znovu u ironie, neboť ona a manipulace se navzájem podporují a násobí.
Po Macbetinovi chcete uvést ještě Romea a Julii a Hamleta. Předpokládám správně, že také v současných reáliích? Proč zrovna shakespearovské inspirace, proč se opíráte o klasický dramatický text – pokud se nemýlím – vůbec poprvé.
Protože mohu pracovat přinejmenším s dvěma vrstvami, z nichž ta shakespearovská je ikonicky známá. A díky tomu pro sebe nově nalézat vhodné režijní postupy. U Vladimira Macbetina jsem si svůj pracovní postup definoval jako „operní režie v činoherním divadle“.
Komentáře k článku: Petr Boháč: Macbetin je divadelní esej
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
