Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Zprávy

    Zemřel Luboš Petřík

    Foto archiv

    Luboš Petřík

    14. 1. 1944 Brno – 17. 2. 2023 Brno

    Herec a novinář. Dlouholetý člen brněnské redakce Svobodného slova.

    Absolvoval herectví na brněnské JAMU (1965), poté byl dvě sezony členem Divadla bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo Brno). Od roku 1967 byl na „volné noze“, uplatnil se i jako konferenciér v rozhlase.

    Hrál i ve filmu. Už v roce 1960 se objevil ve snímku Josefa Pinkavy Komu patří pohár /zde/a poté v Prázdninách s Minkou (1962), kde ztělesnil jednu z hlavních postav.

    Repro archiv

    Byl z generace, která v šedesátých letech stála na počátku profesní dráhy, vítala uvolňující se společenskou atmosféru, ale do života jí zasáhl srpen 1968 a pak normalizace. V srpnových dnech se zapojil do vysílání Československého rozhlasu ze zimního stadionu za Lužánkami.

    Přešel do brněnského studia Československé televize, byl redaktorem, pak dramaturgem. V roce 1973 musel odejít. Následující rok nastoupil jako technický redaktor do pražské, pak brněnské redakce Svobodného slova. Ve své publicistice se zaměřoval na sociální oblast a kulturu, pozornost věnoval samozřejmě divadlu.

    Foto archiv autora

    V normalizačních letech panovala v redakci pod vedením Františka Gerži neformální přátelská atmosféra. Slovo bylo pro mě prvním deníkem, kam jsem léta přispíval kurzívami a byl tu přijímán téměř jako součást redakce. Působili tu tehdy mí přátelé Josef Souchop, Laďa Vencálek a… Luboš Petřík. V roce 1988 – 1990 – v období velkého společenského pohybu a nadějí – se mi otevřela možnost stát se píšícím redaktorem. Po odchodu Františka Gerži do důchodu převzal vedení brněnské redakce právě Luboš Petřík, necelý rok vedl i ústřední pražskou redakcí. Bylo to krásné období, na které vzpomínám velmi rád. Škoda, že noviny – za dřívějších let nesehnatelné, v období změn deník s nejvyšším, dnes nepředstavitelným nákladem 600 000 výtisků – zmizely, vyvály s větrem. Přátelská atmosféra, profesionalita a solidnost byly tam, dnes by se řeklo: velkým benefitem.

    V brněnské redakci o něj dbal pan Gerža a přispíval k němu a následoval jej v tom pan Petřík. Novinařina se mu stala osudovým údělem. Byl redaktorem a editorem na svém místě. Specifikou a potřebami deníku žil, hodně pro své noviny vykonal. Do redakčního týmu vnášel nejen znalosti a zkušenosti, ale i otevřenost, kolegialitu, kamarádský přístup.

    Foto archiv autora

    Působil pak ještě několik let jako editor a zástupce šéfredaktora v regionálních novinách Jihomoravský den.

    I když osudově „zavát“ od hereckého směřování k novinařině, k divadlu měl trvalé nejtěsnější pouto. Hrál například ve známé brněnské Iksce. Tehdejší autorské amatérské divadlo je dodnes připomínáno a vysoce hodnoceno. Připomeňme alespoň jeho vynikající interpretaci postavy Jaroslava Haška v inscenaci Velitelem města Bugulmy (1982).

    Své návraty měl i jako moderátor. Rád vzpomínal na spolupráci se sourozenci Ulrychovými a Javory.

    Littera 2019. Repro archiv

    V roce 2019 skloubil svou dvojí profesi – divadelníka a publicisty – v biografii V hlavní roli Josef Karlík, v níž zpracoval vzpomínky na významného brněnského herce. Byl jeho přítelem, kterého léta obdivoval. Obrátil se na mě o napsaní úvodních řádků této knížky. Bylo mi ctí.

    Výraznými rysy Luboše byla otevřenost, bezprostřednost, optimismus, přátelský vztah k lidem, připravenost a ochota pomoci, kde bylo třeba a on mohl. Měl mnoho kamarádů, kteří ho měli rádi a kteří si ho vážili. Dost se jich sešlo při posledním rozloučení, mnozí chyběli. Generace „válečných dítek“ je dnes již tou odcházející…

    I když se léta potýkal se špatným zdravotním stavem, byl to odchod nečekaný. Hovořil jsem s ním telefonicky ani ne měsíc před tím a zastihl ho ve velmi dobré kondici. Domluvili jsme setkání na začátek března. Nenapadlo mě ani náhodou, že by se snad mohlo nekonat. Vlastně už roky střídala se období, kdy na tom nebyl dobře, musel do nemocnice, pak se vracíval s novou energií a chutí do života.

    Zemřel po dlouhé vážné nemoci. Poslední rozloučení se konalo v obřadní síni krematoria na Ústředním hřbitově v Brně ve čtvrtek 23. února.


    Komentáře k článku: Zemřel Luboš Petřík

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,