Zemřel Václav Martinec
Václav Martinec. Foto youtube.com
Václav Martinec
5. 3. 1937 Praha – 5. 8 2024 Liberec
Tanečník, choreograf, herec, režisér, pedagog a umělec propojující teorii s praxí. Jedna z legend českého alternativního divadla. Patřil mezi umělce, kteří se inspirovali II. divadelní reformou, osobnostmi Artauda, Grotowského či Barby. Martincova divadelní metoda, již vyzkoušel v rámci různých uměleckých škol a workshopů a aplikoval na tvorbu svých inscenací po celých Čechách a Moravě, přivedla k profesionálnímu divadlu mnohé, kteří prošli jeho tvrdými tréninky.
Narodil se sice v Praze, ale své kořeny cítil na venkově, kde žili jeho rodiče a prarodiče. Odtud plynulo i jeho uhranutí folklórem. Umělecky začínal ještě jako dítě, ještě před rokem 1948 začal chodit do Dismanova rozhlasového souboru, v době studia na gymnáziu založil vlastní folklórní soubor. Další jeho cesta vedla na DAMU, kde studoval pod vedením herečky Vlasty Fabianové činoherní herectví, ale tajně navštěvoval i tréninky klasického tance, a dokonce si sem tam odskočil i do cirkusové školy. Po absolutoriu školy v roce 1959, kdy odešel společně s partou Jana Kačera do Ostravy, po čtyřech letech musel Václav na vojnu a do Kačerova souboru se už nevrátil.
S Jiřinou Třebickou v inscenaci hry V. S. Rozova Člověk hledá radost (režie Jan Kačer, premiéra 7. 11. 1959, Divalo Petra Bezruče, Ostrava). Foto František Krasl
Po krátkém pobytu v olomouckém divadle ho náhoda nasměrovala do souboru Laterny Magiky, který právě odjížděl na EXPO 1967 do Montrealu a chyběl jim tzv. forbíňák (živý herec, tančící live před plátnem). Bylo v tom něco ďábelského. Za šest měsíců jsem odehrál 1247 představení. Hrálo se 12 padesátiminutových představení denně. Byli jsme dvě party, které se střídaly, každá alternace se otočila šestkrát, jeden den v týdnu byl volný. A protože můj alternant dostal zánět šlach, poslali ho domů, ale nebyly peníze na letenku pro dalšího, tak jsem za něj hrál já, vzpomínal na tuto dobu v rozhovoru k sedmdesátým narozeninám v Amatérské scéně 2011.
Zkouška inscenace Křesadla podle bratří Čapků Naivní mystérium (premiéra 20. února 1974). Martinec stojí s papíry v ruce, vlevo zády Ján Sedal. Foto archiv
Následně vystupoval v souboru Maringotka, který vedla vdova po E. F. Burianovi Zuzana Kočová, a zároveň v improvizačním souboru Bílého divadla F. Hrdličky a Z. Bratršovské. Na konci šedesátých let nastoupil jako lektor LŠU v Praze 6, kde vzápětí vzniklo legendární – byť krátce trvající – amatérské divadlo Křesadlo. S ním dvakrát vyhrál přehlídku Šrámkův Písek (Vagantské putování, 1973; Naivní mystérium, 1974; Tanec svatého Víta, 1975). V té době byl Martinec oficiálně vyznamenán jako vzorný učitel, ale vzápětí přišla výpověď, odůvodněná tím, že Martinec pod rouškou umělecké činnost založil maoistickou skupinu (!). V roce 1975 bylo tedy Křesadlo rozpuštěno, i když ještě dva roky fungovalo pod hlavičkou Studia pohybového divadla Niny Vangeli.
Martincova kniha Herecké techniky a zdroje herecké tvorby. Repro archiv
V následujících letech Martinec jako režisér a choreograf objel mnoho divadel Čech, Moravy i Slovenska. I když často zpracovával klasické náměty (Lysistrata, Trójanky, Mastičkář, Sen noci svatojánské), mnohdy byly inscenace zakázány hned po premiéře. Nejoblíbenější štací se pro něj tehdy stal Šumperk, který stál mimo pozornost cenzorských orgánů. Během těchto let si ho Eva Kröschlová přitáhla do role asistenta pohybu na DAMU. Po roce 1989 vystřídal několik štací (Liberec, České Budějovice) a zároveň mu byla nabídnuta možnost vyučovat ve vlastním hereckém ateliéru na JAMU, kde se následně habilitoval jako docent. Souběžně učil u Ctibora Turby na Katedře nonverbálního herectví HAMU a u Evy Machkové na Katedře dramatické výchovy na DAMU. Jako pedagog herectví na Vyšší odborné škole herecké se podílel na koncepci vzniku Divadla D21 a zároveň v té době vznikla populárně-naučná knížka, kde shrnul své poznatky Herecké techniky a zdroje herecké tvorby (2003 Pražská scéna).
Pedagog rétoriky (2014). Foto archiv /zde/
Od roku 2004 společně s absolventy vedl dílny Mezi východem a západem na Jiráskově Hronově. V roce 2004 Martinec založil Ateliér herectví, v němž se řídil sloganem herectví a divadlo jako užité umění.
O své tvorbě mluvil v červenci 2020 s Vilémem Faltýnkem v rámci dlouhodobého cyklu připravovaného Divadelním ústavem / Institutem umění v Praze Orální historie českého divadla /zde/.
Byl ženatý, s manželkou Dagmar měli dceru Karolinu a vnoučata Olivera a Sáru.
Zemřel po těžké nemoci.
/Pro iDN zpracovala Jana Soprová/
Komentáře k článku: Zemřel Václav Martinec
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Michaela Krausová
A že učil
na divadelní škole v Šumperku (1994-1997, tudíž dávno před VOŠkou) a byl skvělým pedagogem na této škole a významným člověkem pro životy spousty lidí zde, to už nikdo nevzpomene. Holt to není Praha, že?
07.08.2024 (10.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Soukal
Doplnění
zejména k poslednímu dvacetiletí:
https://www.ascestinaru.cz/odesel-vaclav-martinec-1937-2024/
07.08.2024 (10.49), , Trvalý odkaz komentáře,
Müllerová Jaroslava
Velice ráda vzpomínám na Vendu Martince,
byl režisérem v DFXŠ Liberec a já jsem byla tajemníci. Byl výborný režisér i člověk. Vzhledem k tomu, že byl z vesnice, vždy přinesl něco na zub. V té době byl ředitelem Dr. Novotný, který řekl, že kdyby se dal Vendovi telefonní seznam, vytvořil by perfektní inscenaci. Čas utíká, je mi 85 roků, ale ráda jsem si zavzpomínala. Čest jeho památce.
Müllerová
07.08.2024 (14.20), , Trvalý odkaz komentáře,
Anna Vychopeňová
Nezapomenutelná
byla v Divadle Šumperk jeho režie Knihy džunglí. Herce dovedl k fantastickému výkonu velké fyzické náročnosti. I ve svých 83 letech nelze zapomenout.
07.08.2024 (18.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Miloslav kocmich
Děkuji za vše,
za své první angažmá ve tvém divadle „M“ v Č.Ɓ., a vůbec, díky za ty roky a role.
Míla Ķocmich.
Děkuji, děkuji, jen škoda, že jsme se nestihli už setkat, tak to vše nauč ostatní jinde…
07.08.2024 (19.47), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan Grygar
S Vaškem
jsem prošel legendární Křesadlo, byl úžasný a my ho zbožňovali. Vždy jsem tvrdil, že jsem Vaškův žák. Z jeho práce a metody čerpám dodnes. Díky.
08.08.2024 (0.27), , Trvalý odkaz komentáře,
Eduard Zvérina
Věc: doc. Mgr. Václav Martinec, kondolence maturitních spolužáků
Vážená redakce Divadelních novin,
jako maturitní spolužáci doc. Mgr. Václava Martince, našeho Vaška, jsme absolvovali v létech 1952- 55 Na Santošce, Praha, Smíchov 21. jedenáctiletou střední školu. S Vaškem jsme studovali již od 1952 na Drtinově gymnasiu v Husitské ul. Ze skvělého gymnasia nás vyhnal komunistický ministr Z. Nejedlý. Všichni jsme jej vnímali jako duševního a fysického „ skřeta“. Zmiňuje se o tom i Vašek ve svých pamětech. V té době jsme všichni již věděli, že K. Gottwald se svojí ženou Martou G. zavraždili nejen svého rodinného přítele R. Slánského a že KSČ a SSSR jsou zločinecké organizace. Začínali jsme své existence a museli jsme se s tím nějak vypořádat. Uvádím něco z mého textu Neurochirurg, edice Osobností 3. LF UK 2018, ISBN 978 80 87878 31 6.
Vašek Martinec, docent herectví a konkurent slavného J. Třísky založil na škole soubor lidového zpěvu a tanců. Naučil nás stovky lidových pístní. Nastudovali jsme část J. J. Rybovy mše. Zpívali jsem ji v Disku i v kostele. Jako zakázaná církevní skladba nám sloužila jako protest song proti režimu. Vašek tak obohatil nás a naše rodiny nejen o Vánocích, ale na celý život. Tehdy, jak se zmiňuje Vašek ve svých pamětech, naše skvělá třídní učitelka Bergmannová, Beruška, z toho měla „absolutní průser“. Maturovalo nás přibližně 40. V pamětech jsem uvedl jména všech, i Vaška.. Proč? Všichni zemřeme. Zaslouží si však, aby žili věčně. W. Shakespeare v přebásnění J. Vladislava z 1951 ve svém Sonetu 55 říká: “ Tak až po soudný den, kdy z mrtvých vstaneme, budete stále žít v čtenářích básně mé.“ A já říkám v čtenářích mých pamětí, v čtenářích této vzpomínky mé. Nebo v přebásnění Sonetů M. Hilského, mého vzácného přítele, které mě věnoval 2010: “ V mých verších přežiješ, tím jsem si jist a v očích všech, kdo budou je kdy číst.“ Byli jsme zcela výjimeční maturanti. Všechno, co jsem celý život dělal jsem v duchu poměřoval, zda by to třída schválila a ocenila. Ročně se několikrát scházíme, naposledy 16. 5. 2024, kdy nám Vašek ještě recitoval Krále Leara. V duchu se scházíme i s těmi, kteří už jsou v nebi. Jinde být nemohou. Ani doc. Mgr. Václav Martinec, herecké a charakterové stříbro ČR.
Za maturitní spolužáky
Prof. MUDr. Eduard Zvěřina, DrSc, FCMA, neurochirurg
[email protected], 603456356
V Praze 8. 8. 2024
10.08.2024 (8.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Dagmar Martincová
Poslední rozloučení
se uskutečnilo v pátek 9. srpna v Liberci v úzkém rodinném kruhu.
V tichosti a pokoji, jak si Václav přál.
11.08.2024 (23.48), , Trvalý odkaz komentáře,
Eva Adamová (dříve Matoušková)
Byla jsem členkou
amatérského divadla v Liberci, které vedl Vašek Martinec. Byla to krásná doba… ráda na Vaška vzpomínám. Dokázal člověka povznést a naučit se vnímat sebe sama. Rozdával radost.
Vašku, za všechno díky…
14.08.2024 (16.24), , Trvalý odkaz komentáře,
D21
Naši milí, přátelé D21 a všichni, kdo měli to štěstí, že se nějak protnuli s Václavem Martincem,
12. září 2024 v 19:30 hodin se sejdeme u nás v divadle, které mu vděčí za 21 let existence, a společně tu zavzpomínáme na Václava. Neformálně a bez patosu, tak, aby s tím mohl i on sám být spokojen. Potvrzení Vaší účasti uvítáme, ale není nutné. Těšíme se na vás.
Všichni v D21
PS: Můžete a chcete-li, určitě šiřte tuto pozvánku dál mezi ty, kteří by rádi přišli, ale my na ně třeba nemáme kontakt!
05.09.2024 (0.49), , Trvalý odkaz komentáře,