Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Avignonské utopie 2013 (No. 2)
Souhra pohybů
Asi není od věci uvést i třetí inscenační projekt na Cour d’honneur (po koláži Cour d’honneur Jérôme Bela a inscenaci hry Petera Handekho Über die Dörfer Stanislase Noredey, o kterých jsem psal do DN), a to jednoho z dalších bývalých artiste associé Borise Charmatze s A. T. Keersmaker.
Charmatz se s Keersmaeker setkal v Avignonu už v roce 2011. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE
Charmatz se s Keersmaeker setkal v Avignonu už v roce 2011 a začali tu spolu – údajně spontánně – improvizovat. Nyní v těchto improvizacích k hudbě (na začátku nekonečně dlouhá hudební ouvertura v naprosté tmě) J. S. Bacha pokračovali. Svou produkci s odkazem na zmíněné první setkání nazvali Partita 2.
Bylo to hezké, ladné, efektní. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE
Bylo to hezké, ladné, efektní. Tomu, jehož srdce a oko potěší souhra pohybů, kroků, přetahování, či vzájemného tahání se zjevně pohyblivého a esteticky vyhlížejícího páru, to mohlo jistě i něco přinést, dát. I nám, kterým se nedařilo postřehnout všechny drobné pohybové nuance, působily chvílemi jejich taneční improvizace radost. Na druhou stranu občas i nudily, a to i když produkce trvala sotva 1 a ½ hodiny (z toho nejméně 1/4 hodiny předehra!). A hlavně jsme si – my, pilní návštěvníci festivalu – nemohli nevzpomenout, že jsme podobné pohyby i improvizace v dřivějších kreacích Charmatze už viděli. Myslím, že Cour d’honneur nebylo pro ně to správné místo. A v tomto přesvědčení mě utvrzovali i mnozí odcházející návštěvníci.
Komentáře k článku: Avignonské utopie 2013 (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
