Konec poprav na oblasti
Nejnovější hra Martina McDonagha Kati (světová premiéra se konala v září 2015 v londýnském Royal Court Theatre, česká v prosinci 2016 v Činoherním klubu) doputovala v únoru i do dvou oblastních divadel. V rozmezí několika dní byly uvedeny inscenace v Jihočeském a Klicperově divadle.
Šedý pub vystavěli na jevišti Jihočeského divadla FOTO PETR NEUBERT
V Českých Budějovicích vystavěla režisérka Martina Schlegelová Katy jako ostrou, hospodskou, avšak spíše pozvolně se odvíjející (i když se zde z nostalgie po starých dobrých „katovských“ časech stále věší) konverzačku. Jan Frič byl, jak se dalo čekat, o poznání razantnější. Královéhradecká inscenace je i přes počáteční zdlouhavější vysvětlování, kdo je kdo (a proč), barevnou, zběsilou, obludně groteskní i trochu hororovou podívanou. Ale černého humoru je, díkybohu, požehnaně v obou.
Tomu odpovídají i scény Pavly Kamanové a Nikoly Tempíra. V Budějovicích je to především šedý, nevýrazný pub, kde pivo teče pomalu, čas se vleče a jakýkoli náznak vzruchu je zde vítán, v Hradci je epicentrum – hospoda – do detailu promyšlené, ať už se jedná o pohybující se obrázky popravených na zdi, denní nabídku s Katovým šlehem, či měnící se projekce za okny hospody. I kostýmy a herectví jsou takové.
V obou inscenacích je výrazná postava bývalého kata číslo jedna – Pierrepointa – a v obou je podivná. V Jihočeském divadle je tento polobůh, kterého hraje Jan Dvořák, spíše úlisný mafián s koženými rukavicemi a nevkusným lesklým oblekem. Opravdu věříte tomu, že mu vlasy smrdí prošlou brilantinou. Jan Sklenář je v této roli stylizován jako diskokrál v bílém obleku (trochu umírněnější verze Daniela Nekonečného ze Šumu svistu).
A podstatně jiné (a skvělé) jsou i mladé páry – záhadný cizinec Mooney a zakomplexovaná dcerka místních hospodských Shirley. V Jihočeském divadle jsou to docela obyčejní, krásní lidé. Shirley (Kamila Janovičová) má jediný handicap – nosí brýle, spíše než zamindrákovaná je prostě jen stydlivá, Mooney Tomáše Havlínka je tajemný, čemuž napomáhá úvodní scéna „z nedávné minulosti“, ve které se koná poprava, a právě Havlínek je ztrestaným Hennessym. (V Hradci tuto scénu nahradil film Davida Baldy, který se promítá na velké plátno jako prolog.) Tato Havlínkova dvojrole naznačuje, že v městečku Oldhamu pravděpodobně není náhodou. A přináší do inscenace ještě větší napětí, jak je to tedy doopravdy.
Hravost scénografie je pro vyznění královéhradecké inscenace podstatná FOTO PATRIK BORECKÝ
V Klicperově divadle si snad při stavbě těchto rolí vzali k ruce příručku neuróz. Natálie Řehořová a Jiří Panzner jsou jednoduše příšerní. Že Mooney je přinejmenším divný a Shirley opravdu „nepoužitelná“ (také díky skvělému kostýmu Lenky Odvarkové), není pochyb.
A v neposlední řadě o rozdílnosti těchto dvou inscenací vypovídá výslech Mooneyho – v Hradci se nebojí scénu věšení ukázat divákům, v Budějovicích ji schovají za závěs. Je to protiklad razantnosti a nestvůrnosti a skryté děsivosti lidské povahy.
Kati Martiny Schlegelové ukazují, jak nebezpečný může být „obyčejný“ člověk. Kati Jana Friče, že „normální“ člověk neexistuje (nebo alespoň ne v této inscenaci).
Jihočeské divadlo, České Budějovice – Martin McDonagh: Kati. Režie Martina Schlegelová, dramaturgie Daniel Přibyl, dramaturgická spolupráce Olga Šubrtová, scéna Pavla Kamanová, kostýmy Vladimíra Fomínová, pohybová spolupráce Martin Pacek, hudba a sound design Filip Skuhrovec. Premiéra 10. února 2017.
Klicperovo divadlo Hradec Králové – Martin McDonagh: Kati. Překlad Ondřej Pilný. Režie Jan Frič, dramaturgie Jana Slouková, scéna Nikola Tempír, kostýmy Lenka Odvárková, úvodní film David Balda. Premiéra 18. února 2017. (Psáno z reprízy 21. února 2017.)
Komentáře k článku: Konec poprav na oblasti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
