Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 203)
Vydali jsme se spolu se slečnou Mab na inscenací hry norského dramatika Fredrika Brattberga Návraty (Tilbakekomstene) do Divadla Feste v naději, že budeme svědky čehosi mimořádného.
Před Kabinetem múz se nás sešlo asi dvacet. Ujal se nás režisér Tomáš Milostný a vedl nás schody monumentální budovy Hutní a báňské společnosti, postavené v duchu vídeňské moderny a pozdního historismu, do druhého poschodí.
V pokoji u vyhaslého krbu seděla na židličce žena strhaných rysů. Nezvučným hlasem trousila větičky o synovi, který odešel na školní výlet a již se nevrátil. Na protější straně nezabydlené místnosti u okna pozoroval její o mladší manžel dění na ulici. Stáli jsme namáčknuti kolem zdí. Manželský dialog byl strohý a chladný. Muž mumlal, že se syn nevrátí, protože je asi mrtev. Manželský pár se přesouval do vedlejší místnosti se stolem a třemi židlemi – zřejmě do kuchyně a poté do dlouhé chodby s ledničkou postavenou vedle dolů směřujícího schodiště.
My, diváci, jsme jako ovečky cupitali za nimi a napínali své uši, abychom alespoň trochu rozuměli jejich slovům… Odkudsi shůry sděloval hlas, že rodiče vypravili synovi pohřeb. Do rakve položili šatstvo, školní sešity i hračky a rakev uložili do země. Režisér nám naznačoval, kterým směrem se máme pohybovat a kde zastavit. Bylo to takové poschoďové a pochodové divadlo…
Po schodišti přiběhl mladík a požadoval něco k jídlu. Udivení rodičové ho nevěřícně osahávali. Syn se vrátil, vrátil se syn, komentovali. V ledničce toho k snědku moc nebylo. Syn sdělil, že byl zasypán sněhovou lavinou, že se vrátil a má hlad. Nedostal najíst, tak se zvedl a odešel… Rodiče konstatovali: Syn odešel.
Režisér nám naznačoval, kterým směrem se máme pohybovat. FOTO archiv
Vše se odehrávalo bez emocí, slova hercům odpadávala od úst jako ledové rampouchy. Matka si libovala v černém humoru, žertovala, mluvila o synovi, jako by ani nebyl její…
Syn se opět vrátil, nedostal najíst, a tak odešel…
Když se vrátil po třetí, potkal ho zdravotní problém. Při pojídání se začal dusit a nakonec byl otcem zardoušen… Matka přitom vyprávěla o tuze těžkém porodu, kterým na svět svého syna přivedla…
Obnažený syn byl naložen do drátěného supermarketového vozíku a vezen dlouhou, mramorem obloženou chodbou do prostorného sálu s nízkým stropem a tam uložen na obřadní katafalk.
Třicet diváků šlo za vozíkem tlačeným tátou. Stalo se truchlivým chórem na poslední cestě ztraceného, domů se stále vracejícího syna.
Sesedli jsme se na připravené židličky a poslouchali pohřební řeč. Za katafalkem na zdi běhal lední medvěd… Promítaná smyčka byla krátká, takže zvířeti vybíhajícímu ze záběru poskočil zadek a jeho čenich se objevil v záběru na druhé straně sněžné pláně. Medvěd běžel, poskočil a běžel, opět poskočil a opět běžel…
Herci se seřadili, uklonili, dostali kytičky a nastal konec…
Sestupovali jsme historickými schody. Za našimi zády bědovaly mladé maminky: Divná hra. Copak je možné, aby se rodiče takto chovali ke svému dítěti? / Krutost nemám ráda. / Proč hrát takovou hru, když bychom dnes měli rodinu a děti spíše podporovat a povzbuzovat.
Seděli jsme v kavárně, kam jsme se slečnou Mab zašli na hrníček kávy. Řekl jsem: Režisér Tomáš Milostný pozoruhodně rozkryl problém rodinného odcizení. To pobíhání a popocházení diváků za herci po prostorných místnostech a rozlehlých chodbách mramorové vily, podtrhávalo rub a líc života. Herci zvládali herecké jednání mezi přeskupujícími se diváky velmi dobře. Eva Novotná vytvořila Maminku s nadhledem. Obdařila ji jemnými sarkasmy i tóny bolesti z osamocení. Ondřej Kraus, hrající jejího syna, je zapamatovatelný, sympatický, nesporný talent. Urostlý, plecitý Josef Juřík naplňoval neslanost, nemastnost otcova jednání…
Mab pokyvovala hlavou: S tím se dá souhlasit…
Psáno ve spolupráci s Mgr. Martou Poláškovou.
Brno – Komín, 6. 12. 2016
P. S. Fredrik Brattberg za hru Návraty obdržel v roce 2012 Ibsenovu cenu, hlavní ocenění norských dramatiků.
Divadlo Feste, Brno – Fredrik Brattberg: Návraty (Tilbakekomstene). Překlad: Karolína Stehlíková. Režie: Tomáš Milostný. Dramaturgie: Magdalena Milostná. Hrají: Eva Novotná, Ondřej Kraus, Josef Juřík. Světlo, zvuk: Jan Laichman. Produkce: Kristýna Břečková. Premiéra 12. 1. 2016. Psáno z reprízy 22. 11. 2016 ve festeLABu (prostor nad Kabintem Múz), Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 203)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
