Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 480)

Rakouský dramatik, prozaik, sochař Werner Schwab se narodil 4. února 1958 v Grazu. Zemřel na konci silvestrovské noci 1. ledna 1994 ve Štyrském Hradci. Holdoval alkoholu. Kdyby byl básníkem, patřil by mezi prokleté.

Kdysi dávno řekl: Nikdo se mě neptal, jestli se chci narodit. Nikdo se mě neptal, kde a jak, za jakých okolností. Z toho automaticky vyplývají věci jako zoufalství.

Zaujala mě i tato jeho slova: Divadlo je v současné době ta nejmíň zábavná věc, co vůbec existuje. Divadlo je – vedle malířství – to nejreakcionářštější médium. Člověk zachází s lidským masem a to je náchylné – může se přeřeknout, může ho trefit „šlak“ na jevišti, může zapomenout text. Divadlo je úžasná skládka šrotu… Jde mi o hodnotu šrotu, o zbytky existující v lidských hlavách! Příběhy a osudy mě nezajímají. Umění je volná hra mozkových sil. Mozkový kapitalismus. Umění není léčebný prostředek. Je to tvůrčí terapie. Ale nepomáhá. Nejméně tomu, kdo ho dělá. Není možné se z něčeho vypsat.

Lidé ze souboru HaDivadla naznali, že Schwabovy Prezidentky jsou o tom, co trápí jejich duše, a rozhodli se hru o fekáliích životů nastudovat.

Když jsem obdržel pozvánku na premiéru, neváhal jsem ani vteřinu. Dokonce jsem se začal na ni těšit. Vzpomněl jsem na Nerudovu slavnou báseň o exkrementu i Kunderovo pojednání o vytečkovávání slova hovno v knihách, jako výrazivo nežádoucí, vzal jsem na záda baťoh a šel…

Tvářil jsem se slavnostně. V luxusu sklepení HaDivadla mi režisérka Kamila Polívková pokynula rukou a uvaděčka s výrazně bílými našpulenými rty řekla: Jděte rovně. Poslechl jsem. Tmavý tunel a na jeho konci světlo s řadami šedých sedadel.

Do prdele, pravila důstojně jdoucí dáma, když zakopla o hranol nesvítící světelné rampy… Recenzent Kříž poznamenal dobrá režie… Mladík v kožené bundě zavřel vstupní vrata, v polotmě prošel hrací plochou a stáhnul z ní plachtu. Řekl jsem, ve Francii oznamují začátek představení údery holí, v HaDivadle shrnutím přebalu.

Mladík měl na hlavě svítící baterku a po stěnách poskakovala červená světýlka. Doprostřed černého koberce doklouzal televizor. Bylo to magické.

Tunelem se blížily postarší ženy. Před zářící obrazovkou stanuly. Erna v modravě květovaných šatech, Greta v šatech s květy lotosu a Marjánka ve svetříku upleteném z černé střižní vlny. Změnily se v sousoší. Tři grácie konverzovaly o stereotypech nudného chodu sesterské domácnosti. Bodrá Erna, jizlivostí napružená Greta i vizionářsky fanatická Marjánka drbaly praktiky čištění ucpaných odpadů. Jako o chlebu mluvily o stolici, která musí z těla ven. Bylo to úsměvné.

Vzpomněl jsem si, jak jsem žádal sousedku o radu, čím odstranit z emailu záchodové mísy vodní kámen… Říkala škrabkou a smála se.

Sympatický mladík svlékl koženou bundičku a beze slov, tiše obcházel mluvící ženy. Přisouval před ně popelník s cigaretami, roznášel prošívané deky, na vysokozdvižném vozíku přivážel prostřené pohostinné plato, obsluhoval dálkově televizor a stavěl kolem mluvných sester stojany s terči z ježatých světlic. Dobrák rodiny. Živitel. Jednou úzkostně zavyl. Byl to trpící syn mluvné Erny, Heřman Červ (Mark Kristián Hochman).

Erna, hraná vynikajícím způsobem Marií Ludvíkovou, mluvila o manželovi s despektem: Jsou s ním problémy. Pije, žere, dělá velké hromady. Spotřebuje mnoho papíru…

Marjánka (Kamila Valůšková) jim vnutila černou kávu. Erna s Gretou (Monika Maláčová) kávu vypily. Pak se cpaly bramborami, zelím a tenkými párečky, aniž by ztrácely něco z tempa mluvy. Mistrně zahraná scéna!

Chtěl jsem herečkám zatleskat, ale počaly zpívat Já ti ho tam našroubuju. Usoudil jsem, že potlesk by mohl vyznít kontraproduktivně a ještě bych mohl být považován za provokatéra…

Sestry změnily téma. Snily o stycích s idoly. Karlíček, Fredy. Fanatická Marjánka byla cudná, obdivovala pana faráře. Spínala ruce a obracela oči tam, kde tušila nebe.

Erna s Gretou se rozčílily. Ušlo mi proč. Začaly se fackovat. Rvaly se. Válely se po sobě. Zápasily. Greta nasadila Erně chvat zvaný kravata a počala ji škrtit. Zápas to byl šokující. Erna modrala. Před udušením ji zachránil ostrý výkřik Marjánky: Dost! Stála s paží vztyčenou jako archanděl Gabriel. Poté dlouze kázala o morálce a nalézání pokladů v odpadových rourách.

Nenápadný Heřman velmi nápadně balil Ernu a následně i Gretu do prošívaných dek. Ověšoval je blýskavými náhrdelníky, na hlavy jim vkládal blikající čelenky, na obličeje černé masky a jako ikonické mučednice je zasazoval do piedestalů. Šílenou Marjánku vyzvedla plošina vysokozdvižného vozíku do dýmajících oblak. Paprsky neonů zářily, z kulatých terčů se kouřilo.

Sympatický mladík vypnul světelné efekty a celý tvůrčí tým se děkoval… Dlouho.

Viděli jsme chytrou, skvěle hranou (detektivní) grotesku. Režisérce mávám. S hodnotami šrotu a lidským masem nakládala s rozmyslem mága.

Dal jsem si baťoh přes ramena a opustil kolbiště. V tramvaji se vztekalo několik uřvaných opilců. Vyhrožovali si. I facky padly. Naštěstí byli vykázáni. Jen smrad po nich zůstal.

Dlouho jsem nemohl usnout.

Brno – Komín, 7. 9. 2019

HaDivadlo, Brno – Werner Schwab: Prezidentky. Režie Kamila Polívková, scéna Antonín Šilar, kostýmy Anna Chrtková, dramaturgie Viktorie Knotková. Obsazení: Erna – Marie Ludvíková, Greta – Monika Maláčová j.h., Marjánka – Kamila Valůšková, Heřman Červ – Mark Kristián Hochman. Premiéra 6. 9. 2019.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 14. září 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 480)

1. Zdeněk Pololáník

   

   že i na menších scénách
   v menších městech mohou výběrem hry, invenční režií a přístupem interpretů vzniknout nevšední představení, ba výjimečné jako toto, o kterém se právě dočítám v této recenzi. Ze slov i snímků si vytvářím představu. Snad by stálo za pozornost TV umožnit představení vidět na obrazovkách. Jistě by byl Jar. Tuček nejvhodnějším vhodným poradcem v takovém výběru.

   15.09.2019 (19.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ