Touha po bohatství je věčná
Gogolovi Hráči jsou jednou z méně uváděných her slavného autora. Na vině je několik důvodů: ve hře vystupují pouze mužské postavy, jedná se v podstatě o krátkou hříčku či anekdotu, statický děj se točí od začátku do konce kolem jednoho hráčského stolku, jevištní zpracování sebou nese velké nároky na režijní i hereckou tvůrčí práci. V textu samotném je navíc skryta jedna jeho slabina: diváci již předem mohou vytušit, jak to všechno dopadne.
René Šmotek, Vlastimil Burda, Marek Cisovský a Albert Čuba u kalatého stolu… FOTO ARCHIV DIVADLA
Inscenační tým ostravské Komorní scény Aréna si všech těchto nástrah byl vědom, možná z nich i vycházel. Ve výsledku nabízí divákům inscenaci koncipovanou v duchu syntetického divadla, vzájemně propojujícího výtvarnou, hudební i hereckou složku. Dramaturg Tomáš Vůjtek si je vědom nadčasovosti hry o podvodnících podvádějících nejen naivní poctivce ale i podvodníky svého druhu, ve výkladu textu však akcentuje zejména vnitřní strukturu podvodného lidského charakteru.
Milan David oblékl scénu do rudého sametu, do středu umístil kulatý stůl se zelenou deskou a čtyřmi židlemi. Vyhrál si i s rekvizitami: falešné karty jsou ukryty v kufříku zevnitř vyzařujícím světlo. Marta Rozskopfová svými návrhy kostýmů upozorňuje na vnější okázalost a třpytivým pozlátkem opatřenou rovinu světa peněz a bohatství nezohledňujícího ani tak původ, jak velikost majetku. Nikos Engonidis podepsaný pod hudební spoluprací vytváří hudební kulisu ne nepodobnou sentimentálním, sladkobolným a kýčovitým songům tolik obdivovaným gangstery postrádajícími vkus.
Režisér a zároveň umělecký šéf Komorní scény Aréna Ivan Krejčí již mnohokrát zdůraznil akcent na herectví coby prioritní složku svých inscenací. Tentokrát přináší i důkaz schopnosti vytvořit do detailu propracovanou režijní partituru, ve které od začátku do konce do sebe přesně zapadají barvy, světla, tóny, gesta i slova. Vše v celku vyladěném natolik, že divák je od samého začátku až do poslední repliky zaujat až uchvácen vším, co se na jevišti odehrává.
A je tu ještě jedna kvalita: Tentokrát se režisér spolu s herci zabývá zejména tím, čemu se říká „jednání slovem“. Mluvní složka hereckého projevu je tu propracována až do nejjemnějších detailů v intonaci pronášených slov, a to dokonce v souladu se světlem, mimikou, hudbou i gestem. A všemu dominuje, jak jinak, dokonalá herecká souhra představitelů jednotlivých postav.
René Šmotek, Marek Cisovský a Josef Kaluža v dokonalé souhře. FOTO ARCHIV DIVADLA
Albert Čuba hraje hlavní postavu, Ichareva, do sebe zahleděného profesionálního karetního podvodníka a falešného hráče s maximální mírou narcismu, díky níž je v závěru podtržena jeho pozice zloděje okradeného ještě větším zlodějem. Závěrečný monolog Ichareva, vybudovaný s použitím snad celé škály intonací a dynamického rozpětí hlasu, a doprovázený tanečním projevem v pohybu zůstane jedním z vrcholů mezi dosavadními výkony Alberta Čuby. Icharev zdůrazňuje slova: Lidi tomu říkají podvod, ale jde především o bystrost, pronikavost a všestranně rozvinutý talent. A v podání Arény Icharev nekončí, ale kráčí dál dějinami. Mezi ostatními protagonisty lze těžko někoho vyzdvihnout nad ostatní, a tak je třeba se zmínit snad jen o dalších falešných hráčích karet, mezi kterými Marek Cisovský hraje démonickou postavu Utěšitele a Josef Kaluža poněkud lidovějšího Švochněva, René Šmotek se zdárně potýká s náročnou postavou Němce Krugela, který by sice pořád chtěl něco říci, ale vlastně neví co. Ví jen jediné: chce peníze. Tradičně výborný je Pavel Cisovský v roli Glova staršího.
V celé inscenaci je jediný diskutabilní okamžik: ve scéně ve které Icharev odevzdává svým komplicům vlastních osmdesát tisíc nejednomu diváku svitne a v mysli zazní: A mají ho… Otázkou je, zdali si toto „prohlédnutí“ diváka režie přeje či nikoliv. Pokud ano, pak je možné mírně přidat na akcentu chvíle. Pokud ne, pak je zapotřebí najít důvod tohoto předvídaného konce a odstranit jej. I přes tuto zmíněnou otázku však nic nelze ubrat na závěrečném hodnocení Hráčů v podání Komorní scény Aréna coby opětovném důkazu příslušnosti tohoto divadla k absolutní domácí divadelní špičce.
Hodnocení: @@@@ a 1/2
Komorní scéna Aréna – N. V. Gogol: Hráči. Překlad Leoš Suchařípa. Režie Ivan Krejčí, scéna Milan David, kostýmy Marta Roszkopfová, hudební spolupráce Nikos Engonidis, dramaturgie Tomáš Vůjtek. Premiéra 2. února 2013.
Komentáře k článku: Touha po bohatství je věčná
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
