Včera
Včera odpůldne jsem s nebývalou pozorností poslouchal v rádiu Schubertovu soutěž vo dvou klavírech. Asi ve dvou případech tam hrály dvě sestry.
Mám, teda mohl jsem mít, dvě dcery. Jedna už není, a ani dlouho nežila.
Představa dvou dcer – nadaných – u klavírů mě poděsila.
Dva klavíry v bytě. To bych musel postavit aspoň zámek s hudebním salonkem, kde by ty holky do toho mlátily dlouhý hodiny.
Já bych se v tom zámku schovával někde ve sklepě, abych měl chvilku si třeba něco přečíst.
Stejně by na mě dorážely, že je voběd nebo čas jít spát, Vánoce a podobný povinnosti vůči rodině.
Občas by přijeli jiný dvojitý klavíristi a to bych musel jako otec a iniciátor toho seskupení vylézt z díry.
Nemám zámek ani dva klavíry ani ty dcery. Rádio jsem zrovna vypnul. Zase hlásili nějakou soutěž nadaných na jiný nástroje.
Jestli není lepší to, co se nestalo. Co není. Snění.
Ale bacha na rouhání. Všechno, i pochybnosti se zachovávaj v kisně všehomíra, kde je to v koutech skrytý. A můžou to na vás po smrti vybalit – zámek, dvě nadaný dcery, dva klavíry v barvě slonový kosti a furt a dál nový a nový…
Indové to prokletí maj i pojmenovaný.
Tak bacha, abyste neupadli v to věčný vopakování. Říká se, že seš blbej na kvadrát, ne na kouli. Kape ti na karbid (dneska už nesrozumitelný). Zvoní ti hrana – to platí furt.
Už ti koně vyvádějí (zastaralý). Už ti auto vodtahujou.
Jste vodpojenej vod elektriky, plynu, vody… vod přístrojů, který udržovaly základní… atd.
Konečně, Bože.
Komentáře k článku: Včera
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
